Strojní zámečník

Úkolem strojního zámečníka je velmi rozsáhlý okruh činností ve strojírenské výrobě, zejména v kusové výrobě nevyžadující přílišnou specializaci, ale spíš obecnou technicko-řemeslnou šikovnost. Pracovními činnostmi jsou - zpracovávání jednoduchých náčrtků k doplnění zadaného technologického postupu - rozměřovávání a orýsovávání materiálů - ruční opracovávání strojních součástí pilováním, řezáním, sekáním, rovnáním, ohýbáním, vrtáním a vystružováním, řezání závitů - strojní obrábění součástí soustružením, frézováním, broušením apod. - sestavování částí strojů a strojních zařízení spojováním šrouby, nýty, pájením a svařováním - sestavování výrobních, energetických a dopravních a dalších strojů včetně programově řízených strojů, linek a zařízení - provádění funkčních zkoušek strojů a zařízení - ošetřování a údržba používaných nástrojů, nářadí, strojů, zařízení a dalších pomůcek.

Povolání je vykonáváno ve velmi širokém rozsahu pracovní činnosti v dílnách i v provozech továren a energetických zařízení v prostředích s hlučností, mastnotou a dalšími nečistotami.

Nejpoužívanějšími pracovními prostředky jsou soustruhy, frézky, vyvrtávačky, brusky, vrtačky, svařovací agregáty, měřidla i měřící přístroje, pily, pilníky, pákové i ruční nůžky na plech, ohýbačky, závitnice, kleště, klíče, šroubováky, šikovné ruce. Opracovávaným materiálem je kov.

Předpokladem pro úspěšný výkon povolání je absolvování tříletého učebního oboru Strojní mechanik nebo Zámečník, technické myšlení, zručnost, přesnost, soustředěnost, prostorová představivost, rychlost reakce, schopnost určité improvizace.

Po povolání je na trhu práce značná poptávka.