Procesory I. generace

    Zzákladní deska je osazena procesorem 8086 či 8088. Architektura těchto dvou procesorů je prakticky stejná. Jedná se o 16 bitové procesory, jejich jediným rozdílem je šířka vnější datové sběrnice. 8088 používá 8 bitovou zatímco 8086 používá 16 bitovou. Data 8088 jsou proto přenášena ve dvou částech, přepínáním vývodů pouzdra datové sběrnice mikroprocesoru na dolních/horních 8bitů - to však vede k nižší rychlosti. Šířka adresové sběrnice je 20 bitů, což umožňuje procesorům adresovat 1 MB paměti. Tento rozsah je dostatečný pro provoz jednodušších aplikací pro MS DOS. operační rychlost procesoru, která je určena zejména vnitřní strukturou a taktovacím kmitočtem, se pohybuje v rozmezí 300 - 400 000 operací za sekundu při taktovacím kmitočtu 8 - 10 MHz. Hodnota taktovacího kmitočtu se pro uvedené systémy pohybuje na hodnotách 4.77, 8 a 10, vyjímečně až na 12 MHz.

    Japonská firma NEC vyráběla procesory V20 (=8088) a V30 (=8086). Tyto procesory jsou běžně konstruovány pro taktovací frekvenci v rozsahu 8 - 12 MHz. Jejich vnitřní architektura byla firmou NEC změněna ve prospěch rychlejšího provádění instrukcí, ale vlastní množina instrukcí i pouzdro těchto procesorů zůstaly totožné s originály Intelu. Typ V20 je vůči svému vzoru vybaven možnosti přepnutí do režimu procesoru Intel 8080. Tímto způsobem je možno jednoduše zpřístupnit programové vybavení operačního systému CP/M. Uvedené procesory jsou přímo zaměnitelné s originály Intelu a pro uživatele bylo výhodné výměnu procesoru provést. Uváděné hodnoty zrychlení prováděných operací hovoří přibližně o 30% navýšení operační rychlosti. Počítače s těmito procesory patří do skupiny PC zvané XT. Standardně je používán MS-DOS, případně konkurenční mutant DR DOS (Digital Research).